Koberec na podlaze má své platné místo tam, kde chcete mít dokonalé pohodlí zejména na bosá chodidla. Chůze po koberci je nesrovnatelná s našlapováním po keramické či kamenné dlažbě, palubkách, plovoucí podlaze a vinylu, a to i tehdy, je-li pod podlahou instalované podlahové topení. I kdyby vás podlaha příjemně hřála, budou nervová vlákna vašich chodidel vysílat do mozku signál, že je pod vámi cosi tvrdého a nepohodlného.

Měkkost koberců je také pádným důvodem, abyste se na ně pokládali, usedali či ulehali k nějaké pracovní či zábavné činnosti. Někteří lidé nedají na koberec dopustit právě proto, že se mohou rozvalit uprostřed místnosti, že si tu mohou rozložit svoje pracovní podklady, že tu mohou naplánovat jízdu na kole podle podrobné mapy, že tu mohou pohodlně obkreslit papírový střih na látku pro šití mikiny, anebo že tu mohou skládat puzzle, když se jim těch tisíc dílků prostě nevejde na stůl.

Koberec je báječná příležitost prodloužit obytnou plochu o další metry, které vás nebudou studit a tlačit, a kde, když na to přijde, můžete i stolovat. Proč ne, vždyť není problém položit na zem servírovací podnos s pomerančovým džusem, zeleninovým salátem a krajícem chleba s pomazánkou.

Jenže má to jeden háček, a sice koberec by měl být čistý. Nejen vyluxovaný, to snad chápete, ale i zbavený přilepených nečistot mezi vlákna a také mimořádného zápachu. Zápach může být skutečně mimořádný, protože pokud se koberec nepodrobuje alespoň občasnému důkladnému čištění koberců v Praze 6, např. systémem Rotovac, bude vám pachově připomínat žluklý tuk ve spojení s čtrnáct dnů poctivě nošenými ponožkami, den co den nasazovanými na nemytá chodidla.

Dejte tedy váš koberec nejprve do pořádku, aby byl téměř v původním stavu, kdy jste jej pokládali na podlahu, a pak teprve se pouštějte do vašich podlahových aktivit.